Scuba diving

Jsem ztoho naprosto odvarenej, ten prvni nadech pod vodou, ta volnost pohybu, ale zaroven ta potreba si zachovat chladnou hlavu v jakekoliv situaci to byla pro me vyzva. Pravda jedu to potapeni trochu na vykon, nez abych si uzival toho co muzu pod vodou videt, ale toho bude jeste dost a spousta. Urcite se nepotapim naposled..


Prvni 2 ponory
Vcera jsem mel prvni ponor v mori, nejdriv sme si dali obhlidku mistni lagoony, hloubka 12 metru. Po cviceni v bazene sem mel moznost si vyzkouset poprve volnou vodu a to dokonce bez jakehokoliv cviceni, coz me potesilo. Videl sem moc ruznorodych rybek, fakt pekne pestrobarevnych a zarivych, i presto, ze ve vode se barvy s hloubkou hodne ztraci. Delam par tricku, delam jakoze plavu s rybama a vzivam se do jejich zivota (ne potravynovyho retezce, viz. dale). Instruktorka me upozornila ze pod vodou poprve vydrzim se vzduchem tak 30-40 minut. Vydrzel sem na prvni ponor uctihodnych 53 minut. Kdyz jsem se kochal jaky sem sportovec a jak reprezentuju skeletony ve Florbale, tak zminila asi dalsi 10 jinych duvodu proc sem dosah takoveho vysledku. Ale v zadnem znich jsem se nenasel :) Snad krome toho ze nekourim - ha! Potapeni je proste pohoda a relax. No ale hned druhej ponor byl zase testovani krizovejch scenaru. Ponor do 12 metru, tam si odhodim masku a regulator z pusy, a stabilizuj se, to mi jeste jde, vyprazdnit masku pod vodou od vody je trochu fyzikalni tricek. Kdyz mi instruktorka uzavre lahev se vzduchem, hledam reseni, ale vsechno jak podle prirucky. A dalsi scenare. Sem zvedavej jestli stejne klidne budu reagovat az mi jednou opravdu pod vodou dojde vzduch :) Instuktorka je fajn, protoze me porad chvali, za to se zbytek ponoru kochame dalsima podmorskyma zivocichama.

Potapeni u vraku
Dnes jsme se potapeli u americke obchodni lodi, ktera tu kdysi za valky s Vietnamem nouzove ztroskotala na pobrezi. O par let pozdeji v roce 1963 ji ale ostrovni nejvetsi sopka pri sve erupci odplavila do more. Uz chapu kde umira tech tisic lidi pri kazde erupci, kdyz ta sopka je daleko asi 15km. Prvni ponor je zase vduchu opakovani krizovejch scenaru, ale uz je to brnkacka a brzo plujem omrknout vrak. Je v hloubce 20m, a je rozpadli na 3 vetsi kusy. Poprve chapu na co je regulator vztlaku, zacnete trochu stoupat a pak uz jen stoupate jak nafouknutej balonek, rychleji a rychleji, zaroven s mensim vztlakem roste objem vzduchu ve vas, tim stoupate jeste rychleji a tak dokola, takze nez dojdete k hladine tak se vam rozervou plice. Bezva, takze kdyz se zacinam vznazet k hladine, tak musim vzduch z zaketu upoustet, abych vystoupil kontrolovane (to zni logicky, ne?) a opacne pri sestupu ke dnu. Nakonec to dostavam do ruky, ale ponor uz se blizime ke konci. Vrak uz neni nijak extra zachovali, ale diky jeho strukture je to domov pro spoustu ryb. V jeden moment se nad nama prehnalo hejno nekolika stovek ryb (standardni velikosti na taliri) v jakem si viru. Imponujici. Jsme z vody ven, cekame na dekompresni limit a po neco vice jak hodine jdeme znovu do vody. Tentokrat zadne zkousky, mame jasny plan kudy kam lodi projdem. Vidim ty nejzachovalejsi casti, proplouvame skrz nektere dily lodi, skoda ze se pod vodou moc nenakeca, ze bych si nechal aspon ty dily vysvetlit. Bavi me proplouvat nekterymi tezkymi pasazimi a vyhybat se ostatnim zvedavcum at uz potapecum nebo zralokum. Ano zralokum. Ulazal se jeden, byl velky asi jako moje ruka, ktera nakonec zustala cela. Poprve a nazivo sme meli moznost se stretnout. Vyzval jsem ho na ocni souboj, udelal sem ten nejdrsnejsi vyraz, moc se ani nepriblizoval. Ja ale radeji take ne.. Nakonec uplaval, aby se za cas znovu objevil, ale uz se vzajemnym respektem, ktery k sobe mame. Celisti se neotevreli..

A po zaverecnych teoretickych zkouskach to je konec meho kurzu. Jedina skoda ze sme sebou nemeli podvodni fotak. Fotky berte jako ilustracni. Tak snad nekdy priste.